Znovuzrození

Znovuzrození v Kristu s ptákem fénixem se nedá moc popsat slovy, která jsou příliš hrubá. Dovolila jsem se jimi však malinko přiblížit….

Naše duše nás volá a šeptá nám skrze srdce: Pojď prosím nahlédnout do své hlubiny a dotkni se své temnoty, neboj se…nemůžeš jen létat do duchovních výšin, pronášet vznešená slova o transformaci, probuzení, osvícení a vznášet se, jako nadutý balón, který bez mé síly splaskne a poté si natlučeš svou povrchní fasádu. Je pošetilé si myslet, že někdo dosáhne osvícení a dotkne se své hvězdy, bez přijmutí svého stínu, aniž by se utkal svým pohledem se strážcem prahu své temnoty. Tuto bytost jsme stvořili my sami. Bůh nás stvořil v čistotě a ve světle jeho lásky. My však při sestupu do své hlubiny duše budeme vysílat lásku a naději pro naší temnotu, aby se znovu přeměnila ve všeobjímající boží lásku. Vezmeme si sebou Krista do svého srdce a dotkneme se temného dna, kde se zažehne Kristova jiskra a vzplane oheň spalující náš egoismus, ze kterého zůstane jen šedivý popel. Je ticho, slyšíme jen cinkat zvonečky z nebeských sfér, jako bychom byli blízko hvězdného nebe a pohleďme kolem sebe: Uprostřed popela zůstalo vajíčko (symbol velikonoc), nějaký zárodek. Pozor, skořápka praská a něco se z vajíčka klube. Je to malý růžový ptáček, pohleď motýli, symboly čisté myšlenky, makové pole, jako opium lásky. Kdysi bylo toto opium v podobě peněz, drog, alkoholu a jiných citových závislostí. Ptáček se snaží vzlétnout a přitom sílí, roste mu peří, začíná mít kolem sebe zář. Sílí mu zobák, ve kterém najednou svírá sedm srdcí, naších životů. Uchopí naši probouzející se křehkou duši a zvedá se. Barevná andělská peříčka jí ochraňují. V tom nám silně škubne při srdci, jako bychom se odtrhli z mořského dna, kde jsme byli dlouho vězněni v chapadlech medúzy. Ano budeme se pomalu odrážet od našeho dna duše a vzlétneme do světla Ducha svatého, který nás s láskou objímá a kropí rosou – slzami naší Matičky Boží. Jsme doma, ztracený syn je opět v náručí našeho milovaného Otce Nebeského. Probudíme se, otevřeme oči a jsme opět na zemi doma, jen v jiné rovině. Jsme lehouncí, jako pírko. Ze srdce a z očí nám tryská záře štěstí láskyplného světla a my jej chceme rozdávat všem. To všechno dokáže milí přátelé Kristova síla lásky.