Terapie

Přivítání Jara

3.3.2022 – Milí přátelé, blíží se k nám překrásné období nejen v přírodě, ale i v naších duších, ve kterých se probouzí nová naděje obrody a znovuzrození. Svátky jara vždy ohlašovala Královna jara – Vesna, neboli Venus (Venuše) se svým kohoutem, který je symbolem nového dne, probuzení a plodnosti. Doprovází jí samozřejmě víla čistého pramene naší blahodárné voděnky. Na to však již bylo dávno pozapomenuto a proto si připomeňme tyto nádherné světelné bytosti, které přijali Krista ještě dřív, než lidé a církev. Vesna Je oděna duchovním sluncem s jarními červánky se svými symboly. Někteří jí považují za pohanský symbol, což svědčí o nepochopení sloužících bytostí bohu a jeho lásce. Přejí všem krásné prožívání jarního slunéčka, nové začátky, plné naděje a víry.

4.1.2023 - Rytíř světla a boží království

Nedávno si nechala u mě zhotovit paní obraz s Rytířem Světla a duchovní dimenzi, odkud pochází náš duchovní a duševní zárodek, než se zrodí na planetě zemi. Ráda bych vám znovu připomněla náš duchovní domov, aby si mohl každý rozpomenout na své dary a talenty.

Boží království se rozprostírá v duchovní dimenzi v růžovo modravé mlhovině, jako ostrovy na průzračné vodě. Voda nesmí chybět ani zde, protože je dárce života, avšak v jiném skupenství. Voda má také paměť a magneticky (v našem těle) přitahuje k nám osudové lidi, štěstí, karmu, a okolnosti života, abychom se mohli dále rozvíjet. Vědecky je již ověřeno, že když dáte např. do vody květinu, všechny její buňky se přemění v tu samou květinu. Když k vodě ve sklenici promlouváme s láskou, nebo jí postavíme na sv. obrázek, přemění se buňky v šesticípé hvězdy (vločky). Můžeme si ověřit, že ji dáme zmrznout a pod mikroskopem uvidíme nádherné obrazce. Když však používáme špatné slova, přemění se i v našem těle v negativní struktury a přitáhneme tak negativní děje v našem okolí. Proto pozor na slova. Důležitá je laskavost i k nepříteli a neublíží nám ani na těle, ani na duši. Vrátíme se však k našemu království, kde tento rytíř ochraňuje čistý ženský princip i naše duchovní zárodky.

Jako nejníže je položen ostrov labutí. Na obrázku znázorněna panna s labutí kolem krku. Zde se rodí duchovní zárodky s talentem zpěvu, tance, skladatelé a hry na všech hudebních nástrojích. Jsou zde zařazeny i sestry zdravotní, sestry v řádu, pečovatelé, léčitelé a lékaři.

Uprostřed se nachází ostrov růží, kde se rodí dary vychovatelů, učitelů, lesníků, ochránců přírody, stavitelů sakrálních staveb, malířů, sochařů, které vyzařují a jsou spojeny s nebeskou sférou. Např. takový chrám sv. Víta, Karlštejn, obrazy a sochy Michelangela, obrazy Da Vinciho, stavby Petra Parléře a jiné.

Výše se nachází ostrov Lilií, kde pobývá i duch Panny Marie. Zde se předávají dary duchovních zárodků k službě bohu ve spravedlnosti, poslání. Rodí se zde i zárodky čistých panen, aby zrodily na zemi čistý mužský princip, či duchovní vůdce. Tento dar mohou v sobě mít i spravedliví soudci, advokáti, výjimečně i politici.

Mnozí si mohou položit otázku odkud jsou tyto informace? Nacházejí se ve starých knihách v jinotajích a mně byly sděleny v kómatu před dvaadvaceti léty, když jsem prožila tragickou událost v mém životě. Byla jsem i v ochranném obale provedena touto dimenzi. Trvalo však několik let, než jsem pochopila a ověřila si, že mohu namalovat lidem obrázky podle data narození s dary a talenty, či předat příčinu utrpení, nebo nemoci. Nejprve to byli moji blízcí, poté až širší veřejnost.

Předávám vše s láskou a božím požehnáním…..

4.12.2022 - Závan letního vánku v zimním období v nitru duše.

Milí přátelé, měla bych připomenout, že co jsme načerpali v letních měsících nás teď v zimním čase hřeje u srdce a probouzí se i touha po něčem novém, které se blíží s blížícím se jarním obdobím. To co prožívá příroda, prožívá i naše duše. To bylo od počátku stvoření, jen člověk svým honem za prožitky na to úplně zapomněl. A zapomněl i na to, jak se má chovat k přírodě. Důležité jsou také mezilidské vztahy. Co kdybychom se teď zamysleli ke svému okolí a dali si vše do pořádku, odpustili, jestli nám bylo ukřivděno. Požádali milou o ruku…aj. Věřte, že je na to úžasná příležitost. A na jaře se může zase nové něco překrásného zrodit v naších duších, protože zlo a ukřivděnost nás nikam neposune, jen nás brzdí v našem vývoji. Dobré je si také trénovat mysl, která by měla být čistá bez jediné špatné myšlenky. Tím nemyslím negativní, že něco nevyšlo, ale skutečné špatné myšlení s přáním ublížit svému bližnímu, přírodě.  Tolik jen k obrázku, kde bílý holoubek drží v zobáku prsten s rubínovým kamínkem, který symbolizuje Kristovou krev a sílu pro nový život. Prsten je také symbol zasvěcení a zasvěcení znamená uzdravení. Pokud budeme mít Krista v srdci, překonáme  všechny nástrahy a složíme zkoušku Lásky, která nám dá klíč od tajemství Matky země a našeho života na Zemi.

4.11.2022 - Období svátku sv. Martina na nás bliká paprsek pohody a vnitřního naladění se na blížící se Adventní svátky. Možná bychom si měli připomenout odkud pochází sv. Martin a jaký má tento svátek pro nás hlubší význam. Obrázek jsem malovala také jako dárek jedné naší milé lektorce ve "Světlu dětem", která nám pomáhá zdarma v naší malé charitě. Ne náhodou se jmenuje Martinka:-). Nesmírně si takových soucitných lidí cením.

Martin se narodil na přelomu 316 – 317 let v římské provincií Panonie – dnešní Maďarsko. Jeho otec byl válečník a tak obdařil svého syna jménem po bohu válek Martovi. Zřejmě si přál aby jeho syn kráčel v jeho stopách. Jenže to se moc neslučovalo s Martinovou náturou srdečnosti a mírumilovnosti. Nakonec však narukoval dle otcova přání v patnácti letech, kde po čase byl povýšen na důstojníka a poté dokonce přeložen k císařským gardistům. Ale přejdeme k jeho šlechetnému činu známé legendy o dělení svého pláště. Děj se odehrál v Amiensu r. 335  u městské brány za sychravého dne. Martin se vracel z tažení a neměl u sebe žádné platidla, ani jídlo. Když jej u brány požádal polooděný stařec o almužnu, nevěděl jak by ho mohl obdařit. Když viděl, jak se stařeček klepe zimou, neváhal a mečem přeťal svůj plášť v půlce, kterou jej obdařil. Na druhý den se Martinovi zjevil Ježíš oděný v té samé půlce pláště, kterou oděl starce. V tom slyšel pravit Ježíše svým andělům „Tímto pláštěm mne oděl Martin“. Andělé ještě ukázali starce jasného, jako slunce se zářícíma očima. Když obraz pominul, Martinovo srdce prostoupila teplá sluneční záře, která zůstala věčná, tedy neuhasínající. Je třeba se zamyslet i nad Kristovým slovem v evangeliu “Cokoliv učiníš tomu nejmenšímu z mých bratří, to mně jsi učinil“. To samozřejmě platí i obráceně, kdybychom někomu ublížili a tak se netřeba divit následujícím událostem, které zákonitě nastanou, jako „odměna“. Po této události se dal Martin pokřtít, přijal zasvěcení stupně exorcisty u biskupa Hilaria z Poitier (ve Francii), který byl jeho vzorem a učitelem. Toužil po skromném poustevnickém životě a misiích, kde obracel lidi ke křesťanství. Po čase své služby oddané bohu měl být vysvěcený na Biskupa. Jenže, když se začalo s ceremonií, trochu se tomu bránil při své skromnosti a schoval se do husího chlívku. Husy jej kdákáním prozradily a tak je do dnes husa oblíbeným tradičním pokrmem v tomto svátečném období. Také kdysi posledním masovým pokrmem před obdobím Adventu.

Svátek svatého Martina a Jeho věčné světlo nechť nám zůstane v srdcích a každým rokem nám připomíná nekonečný soucit s našimi bližními, trpícími, umět se podělit také o vzájemnou lásku k člověku.  Světlo lásky, když se ve tmě rozžehne, tak tma pomalu řídne a pak mizí. To mějme také na paměti, když budeme kráčet s naší lucerničkou po cestě našeho drahého daru života.

3.10.2022 - O našem propojení s přírodou

Milí přátelé, jistě jste si všimli, že i v přírodě nastaly změny. Naše Matka Zem má rovněž velice vyvinutý cit, jinak by nám nemohla ani dávat všechny druhy živin, ropu na pohon tepla, přesunu dopravou a jiné těžby, které již jsou v některých případech neúnosné. Dříve lidé těžili jen pro svou potřebu a v dnešní době bohužel skoro jen pro byznys.

Než jsem začala psát tuto terapii, měla jsem vizi o odtržení některých duší od Matky Země. Projevuje se to velkou únavou, případně bolesti nohou, lýtek, kloubů. Někteří se modlí a prosí za uzdravení, jenže zapomněli, že jsou na zemi. A pokud nejsou svými kořeny (první čakrou) pevně ukotveni v zemi a korunou, či anténou spojeni s Bohem, těžko se jim bude žít. Energii si berou z okolí, z lidí. Když se potkáte s takovým člověkem, začne se nám zívat a jsme unaveni. Představte si strom, který si bere svými kořeny živiny ze Země a korunou přijímá světlo, fotosyntézu. A tak by měl být propojen i člověk. Proč tomu tak u mnohých není?

A teď se na chvíli zastavíme v lesích, což jsou naše plíce, abychom to vše lépe pochopili. Jsou to moje malé poznatky ze života a tak někdo nemusí se mnou rezonovat, protože má zase jiné. Současné lesy jsou výtvorem člověka, kromě pralesů suchých, či deštných. Vědci i ekologové zjistili, že aby se dařilo lesu, měl by být promíchaný různými druhy a jednoduše nechat ho být. Stromy tak komunikují mezi sebou kořenovým systémem a vzájemně se podporují. Je to jako počítačová síť. Když však nastoupí těžařská společnost a naruší tento přirozený systém, lesy pomalu mizí. V tomto případě jde jen o byznys. A tak i lidé se pomalu dusí nejen astmatem, jsou unavení včetně poškození pohybového aparátu…aj. Někteří jsou úplně odtrženi od Matky Země. Doporučuji znovu se propojit s přírodou srdcem a vysílat tak lásku všemu živému. Rovněž se propojit láskou se svým okolím a vzájemně se podporovat. Ten, který se sobecky odtrhne od celku, zůstane sám bez pomoci, bude smutný bez radosti ze života. A to přeci nikomu nepřejeme…. Pokusme se tedy žít krásný podzim s velkým srdcem…

30.8.2022 – Panna Maria deště a úrody

Čeká na nás další patron naší překrásné Země, kterého již brzy zprostředkuji. Dnes ale upřednostním velmi důležité volání matky Země a vysvětlím význam ženského principu ve stvoření, bez kterého není života. Kdysi dávno jsem zahlédla na Vyšehradě v bazilice sv. Petra a Pavla Pannu Marii dešťovou, ke které se modlili Pražané, když byla enormní sucha a hrozil hladomor. Opravdu – po dlouhém procesí, které vedlo až na Karlovo náměstí a po modlitbách začalo pršet.

A nyní, v tomto čase, jsme na tom podobně. Nemyslím ty občasné bouřky a lijáky v současnosti. Ty jen „smetou“ ornici, ale do země se vsákne vody jen velmi málo. Spodní vody mizí, a navíc válečné konflikty

způsobují nedostatek dovozu pšenice z východu pro jižní státy. Jak se tedy máme chovat my lidé, kteří chceme mír a klid na duši?

To je běžná otázka, kterou si klademe, a tak si dovolím popsat některé skutečnosti z vlastní zkušenosti a z poznání ve svém okolí a v běžném životě. Často je možná přehlížíme, protože je nepovažujeme za podstatné. Citliví lidé používající intuitivní vnímání si jistě všimli, že ve společnosti a vůbec na Zemi je opomíjený ženský princip. Ženský princip neznamená jen ženu, jak se mnozí domnívají. Do tohoto pojmu a systému bytí můžeme zařadit v prvé řadě naší nervovou soustavu a pravou hemisféru mozku – tvůrčí princip, hudbu, verše, něhu, laskavost, intuici – neboli šestý smysl, úctu k ženám... Pro orientaci – levá hemisféra naopak spouští nervový systém mužského principu, tedy řád, písmo, matematiku, pořádek, úctu k mužům.

Ale vraťme se k ženskému principu Krista: Symbol Panny Marie a zrcadlově Matka Země, která neustále plodí, dává nám veškeré suroviny včetně vody a potravin. V tuto chvíli si musíme uvědomit, že ropa, peníze a šperky nemají vetší hodnotu pro život než včely, stromy a čistá voda! Pokud zahynou včely, zahyne i lidstvo. Ženský princip je odjakživa inspirací pro muže, aby mohl fungovat, jako její ochránce. Měsíc je uvnitř plný vody, a proto se magneticky spolupodílí na přílivu, odlivu, ženské plodnosti každých 28 dní, měsíčních cyklů atd. Když žena muže pohladí, pochválí a uspokojí, rozzáří se jako slunce. To je ta tajemná síla ženy! Některé z žen však na to se svou emancipací zapomínají a chovají se spíš jako muži. Pomalu začínají hrubnout, vytrácí se něha, přebírají funkci muže. A to vše souvisí i s živoucími ději na Zemi. Muži s nedostatkem lásky nahrazují sílu ochránce a pokory za ego – za sílu válčení a neústupnost. Zlo bude plodit vždy jen zlo. To se týká samozřejmě obou pohlaví.

Všechno souvisí se vším, a tak i pomalu mizí spodní vody, studánky vysychají, stromy nemohou přijímat vodu do kořenů a pomalu schnou. Někteří lidé to samozřejmě nevnímají, a když už začnou, je většinou již pozdě. Co tedy dělat? Začít můžeme vždy jen u sebe: neplýtvat zbytečně vodou, mít úctu k přírodě, být příkladem svému okolí, uvědomovat si, že jsme tady jen ve „škole lásky“ a na návštěvě. A hlavně naslouchat svému svědomí, které je spojnicí k Bohu. A jak se budeme chovat k Zemi a ke svým bližním, tak se bude i Bůh chovat k nám. Člověk však není žádná loutka, aby mu někdo říkal, co má, či nemá dělat a tak jen píšu pár slov k zamyšlení a uvědomění, že za všechno, co vykonáme, byť i v mysli, si budeme jednou zodpovídat. Člověk neodejde ze Země, dokud nezaplatí za své činy do posledního krejcaru. Myšleno obrazně.

Vrátíme se však k obrazu Panny Marie deště a úrody, který jsem malovala, když se začalo válčit na východě. Tak nějak se mi všechno pospojovalo a v duchu jsem si říkala, že bych měla něco vytvořit k zamyšlení, alespoň tak jak umím. Na obraze v pozadí jsem zachytila křišťálovou horu, která září z duchovní dimenze na Zemi. Odtud jednou za rok na letnice vylévá Duch svatý energii pro všechno živé. Všechno se musí dobíjet i příroda, lidé, zvířátka, atd. Důležitá substance a součástí přenosu je samozřejmě voda. Každý organizmus či buňka může fungovat jen za přítomnosti vody. My lidé ji máme v těle skoro devadesát procent. Díky vodě v těle nám fungují orgány, rostou vlasy, nehty, hojí se rány apod. Na temeni hlavy je každý člověk jedním paprskem propojen s prapodstatou, tedy s Bohem. Někdo má celý provazec a někdo jen slaboučký paprsek zablokovaný svou negací a nevírou. Člověk s černou nitkou nemůže tedy přijímat energií sv. grálu Ducha svatého, a tak vysává ze svého okolí. Pozor na setkání s takovým člověkem. Když s námi komunikuje, začínáme být unavení a chce se nám spát.

Dále je na obraze Panna Marie s dítětem, do kterého se můžeme promítnout se svou duší a požádat o ochranu. Měsíc v úplňku odráží svůj obraz do každé tůňky, jezera, moře, a tím nám chce říct o zrcadlovém působení na zemi. To znamená, že všechny děje kolem nás nám ukazují naše nitro a realitu, kterou si sami vytváříme svou myslí. Proto, když se někomu něco na nás nelíbí, je to jeho problém, ne náš. Zloděj bude pomlouvat zloděje, že krade. Podvodník bude všude vidět podvody apod. Abychom to uviděli, musíme se vždy hlouběji zamyslet. Lilie na obrázku symbolizují čistotu a spravedlnost. Stromy symbolizují naše plíce a svobodnu dýchání. Klasy jsou symbolem úrody, růže jsou symbolem lásky, bez které nelze rovněž žít. No a nakonec tady máme kapičky vody v rovnoramenném kříži pravdy a spravedlnosti.

Bez vody není života, nic se neurodí, nic nevykvete, ani naše duše. Buďme tedy vděční za každou kapku a ukažme, že umíme s vodou šetřit, že umíme mít rádi své bližní a nikomu nic špatného nepřejeme. Věřte, i když vody bude málo, ti kteří se zachovali správně, budou jí mít vždy dostatek.

Předávám s láskou a božím požehnáním.

4.2.2023 - Dar hojnosti

 V současné době se mnozí potýkají s problémem své existence. Bylo to vždy, když se přesouvají energie ve stvoření k nové epoše. Nic takového však netrvá věčně. Zkusme tento náš momentální stav přijmout a přehodnotit si své priority života. Na obrázku je dívka s chlebem a křížkem, kdysi se tak vítali hosté. Dnes někoho symbol chleba ani nezajímá. Důležitější jsou pro někoho jen peněžní dary. Chleba je také symbol dobré živnosti na zemi v jakémkoliv oboru. Bylo by dobré zamyslet se v této době, jestli nemáme na dně duše skrytý nějaký dar, či talent pokusit se jej obnovit, znovuzrodit. Věřte, že když člověk chce, tak jde všechno. Když najdeme ve svém nitru dar, který máme jen my, bude nám všeho přebývat a tak můžeme obdařit i ty méně úspěšné, než si najdou své místo ve stvoření.