Legenda o sv. Valentýnu

Mnozí si myslí, že svátek sv. Valentýna pochází z Ameriky a je to nějaký rozmar novodobého kýče zamilovaných. Podle křesťanské legendy se císař Claudius II. účastnil mnoha bitev, ale římští muži jen neradi vstupovali do armády. Claudius byl přesvědčen, že to bylo proto, že nechtěli opouštět své milé a rodiny, a proto se rozhodl zakázat všechna zasnoubení i svatby v celém Římě. Svatý Valentýn byl římský kněz – nedbal Claudiova zákazu a dál tajně oddával zamilované páry. Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si ho Astorius do svého domu. Tam se Valentýn setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil, a dívku si zamiloval. Zázrak se opravdu stal a dívce se zrak vrátil. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Císař a pohané tomuto křesťanskému zázraku nevěřili. Poté byl odsouzen k trestu smrti. Před popravou dne 14.února napsal své vyznání lásky této uzdravené dívence. Možná se tak zrodilo první Valentýnské přáníčko. Kdo ví...?

V Anglii byli lidé zase přesvědčení, že 14. Února si volí ptáci své partnery. Zejména holubi a holubice, také labutě, které jsou symbolem věrnosti. Mně právě teď napadá vlk, který je ještě věrnější. Ale, ať už jsou legendy jakékoliv neměli bychom zapomínat na své blízké nejen v tomto čase a nějak se malinko projevit. Mně pro vás milí přátelé někdo šeptá do ouška tato slůvka:

Kde v lidském srdci láska září, tam se všude dobře daří! Dostaví se i dobré zdraví. Kdo však svár a zlobu seje, nikde již poté neuspěje. A kdo nevěří, doufám, že si vše brzy ověří.

S láskou Daniela