Naše pravé Já a Kristovo vědomí

Milí přátelé, budu vycházet ze svého poznání a věřím, že tyto řádky budou většině blízké, případně inspirací pro některé z vás v našem bytí. Jak již jsem psala v předešlém článku, naše ego má mnoho tváří a masek. Umí se šikovně odít do role oběti, případně zdánlivé pokory. Abychom začali žít naší pravou podstatu bez přetvářky měli bychom se nejprve naučit všechny křivdy na nás, případně na naších blízkých umět od – pustit! Až poté můžeme vstoupit do vědomí Kristova a cítit Jednotu. Pro někoho nepředstavitelné, ale takový člověk již chápe takzvané zlo, jako projev lásky k nám a motor pro naše bytí. Jinak bychom zlenivěli a nepochopili dobro v lásce. A samozřejmě nám nastavuje zrcadlo našeho nevědomí a to se mnohým moc nelíbí. Ježíš na Kříži také všem odpustil a pravil: „Otče, odpusť jim, vždyť oni nevědí, co činí.“ Jinak řečeno „Ne Já, ale Kristus ve mně“. Následně už v naších slovech se jen málo vyskytne slůvko „Já“, nýbrž „My.“ Takový člověk už se projevuje ve své přirozenosti, protože se už nepotřebuje skrývat za nějakou masku. Nabývá tak obrovskou sílu duchovní a je „příkladem“ svému okolí jako maják, který pevně stojí na břehu a svým světlem ukazuje ostatním cestu domů. A takové Já nám může darovat jen Kristus. Samozřejmě se samo nikomu nevnucuje a je jen na nás, jestli o něj požádáme, a přijmeme ho do svého energetického systému, hlavně srdcem: viz obrázek níže, kde je zachycena přílivová energie takového daru (muže se měnit na mužský, či ženský princip). A dále už to nechám na každém z nás pro ověření si svého počinu. A věřte, že zázraky na nás nenechají dlouho čekat. Pokud ovšem pochopíme nekonečný cyklus „dávání.“ Někteří chtějí jen brát, ale ono totiž málokdo ví, že každou rozkoš nad míru si musíme zaplatit utrpením, každé nadmíru bez práce získané hmotné bohatství zase chudobou, neboli bídou. Skuteční „Bohatí“ se vždy dělí o vše s potřebnými. To pravé bohatství a „zlato“ mají totiž ve svém srdci. Nikam nespěchají a proto nejbohatší člověk je ten, který nemá dluhy, jak hmotné, tak i duševní. Tedy nezapomeňme na „MÍRU“ všech emocí citu, pokrmů, projevu, jak psaného, tak slovního a věcí z hmotného světa. Až poté pochopíme pokoru, harmonii duše a své skutečné Já ve světle Jednoty a Lásky Krista….a všechno ostatní nám bude přidáno…..Bůh přece nejlépe ví, co potřebujeme ke svému životu a také ví, co by nám mohlo uškodit. Děkujme za vše co máme!

S láskou a božím požehnáním všem Daniela