Svátek sv. Martina
Období svátku sv. Martina na nás bliká paprsek pohody a vnitřního naladění se na blížící se Adventní svátky. Možná bychom si měli připomenout odkud pochází sv. Martin a jaký má tento svátek pro nás hlubší význam. Obrázek jsem malovala také jako dárek jedné naší milé lektorce ve "Světlu dětem", která nám pomáhá zdarma v naší malé charitě. Ne náhodou se jmenuje Martinka:-). Nesmírně si takových soucitných lidí cením.
Martin se narodil na přelomu 316 – 317 let v římské provincií Panonie – dnešní Maďarsko. Jeho otec byl válečník a tak obdařil svého syna jménem po bohu válek Martovi. Zřejmě si přál aby jeho syn kráčel v jeho stopách. Jenže to se moc neslučovalo s Martinovou náturou srdečnosti a mírumilovnosti. Nakonec však narukoval dle otcova přání v patnácti letech, kde po čase byl povýšen na důstojníka a poté dokonce přeložen k císařským gardistům. Ale přejdeme k jeho šlechetnému činu známé legendy o dělení svého pláště. Děj se odehrál v Amiensu r. 335 u městské brány za sychravého dne. Martin se vracel z tažení a neměl u sebe žádné platidla, ani jídlo. Když jej u brány požádal polooděný stařec o almužnu, nevěděl jak by ho mohl obdařit. Když viděl, jak se stařeček klepe zimou, neváhal a mečem přeťal svůj plášť v půlce, kterou jej obdařil. Na druhý den se Martinovi zjevil Ježíš oděný v té samé půlce pláště, kterou oděl starce. V tom slyšel pravit Ježíše svým andělům „Tímto pláštěm mne oděl Martin“. Andělé ještě ukázali starce jasného, jako slunce se zářícíma očima. Když obraz pominul, Martinovo srdce prostoupila teplá sluneční záře, která zůstala věčná, tedy neuhasínající. Je třeba se zamyslet i nad Kristovým slovem v evangeliu“ Cokoliv učiníš tomu nejmenšímu z mých bratří, to mně jsi učinil“. To samozřejmě platí i obráceně, kdybychom někomu ublížili a tak se netřeba divit následujícím událostem, které zákonitě nastanou, jako „odměna“. Po této události se dal Martin pokřtít, přijal zasvěcení stupně exorcisty u biskupa Hilaria z Poitier (ve Francii), který byl jeho vzorem a učitelem. Toužil po skromném poustevnickém životě a misiích, kde obracel lidi ke křesťanství. Po čase své služby oddané bohu měl být vysvěcený na Biskupa. Jenže, když se začalo s ceremonií, trochu se tomu bránil při své skromnosti a schoval se do husího chlívku. Husy jej kdákáním prozradily a tak je do dnes husa oblíbeným tradičním pokrmem v tomto svátečném období. Také kdysi posledním masovým pokrmem před obdobím Adventu.
Svátek svatého Martina a Jeho věčné světlo nechť nám zůstane v srdcích a každým rokem nám připomíná nekonečný soucit s našimi bližními, trpícími, umět se podělit také o vzájemnou lásku k člověku. Světlo lásky, když se ve tmě rozžehne, tak tma pomalu řídne a pak mizí. To mějme také na paměti, když budeme kráčet s naší lucerničkou po cestě našeho drahého daru života.
S láskou a božím požehnáním Daniela